Základy proprioceptivní neuromuskulární facilitace (PNF) vypracoval dr. Herman Kabat (1913-1995). Tato metodika patří ke komplexním facilitačním metodám. Facilitace znamená usnadnění pohybu pomocí aktivace různých systémů tak, aby se na vstup neuronů dostalo co možná nejvíce vzruchů. PNF využívá deset facilitačních prvků: odpor, iradiace a zesílení, manuální kontakt, pozice těla terapeuta a práce s tělem, slovní pokyny, zraková kontrola, trakce a aproximace, natažení, časování, vzorce.
Neurofyziologický mechanismus PNF vychází ze zásady, že mozek „nemyslí“ v jednotlivých svalech, ale myslí v pohybech. Proto se při této léčebné metodě aplikují tzv. sdružené pohybové vzorce, které se podobají většině aktivit denního života. Pohybu se účastní celé svalové skupiny a pohyb se děje v několika kloubech a rovinách současně. Metoda vychází z přirozených pohybů z běžného života, kdy analytické pohyby nejsou prováděny, protože jsou nepřirozené a neekonomické. Analytické pohyby jsou nahrazeny pohyby syntetickými. Pohybové vzorce jsou vedené diagonálním směrem se současnou rotací, při němž jsou kloubní plochy postaveny tak, že umožňují maximální protažení svalů. Diagonální pohyby jsou sestaveny pro hlavu, krk, trup a končetiny. V metodě PNF je důležitý sled pohybů v pohybovém vzorci (timing). Je-li časový sled svalových kontrakcí zachován, je výsledný pohyb koordinovaný. PNF využívá různé techniky, jejichž cílem je prosadit účelný, funkční pohyb pomocí facilitace, inhibice, posílení a relaxace určité skupiny svalů. Při posilovacích technikách se využívá principu, že svalová aktivita silnějších svalů umožní obnovení aktivity slabších nebo inaktivních svalů.
Cíl posilovacích technik
Cíl relaxačních technik
Indikace
Kontraindikace