Roswitha Brunkow (1916-1975) byla německá fyzioterapeutka, která následkem úrazu byla na delší čas připoutána na invalidní vozík. Sama na sobě vypozorovala, že při vzpěrném izometrickém napínání rukou a nohou se aktivace svalů postupně šíří také do celého trupu a k hlavě. Na základě vlastních zkušeností, ale také dlouholeté terapeutické práce s řadou převážně neurologických pacientů, vypracovala autorka vlastní terapeutický koncept pro cílenou aktivaci svalstva.
Podstata
Hlavním terapeutickým prvkem jsou napínací, respektive vzpěrná cvičení, jejichž základem je volní maximální dorzální flexe rukou a nohou (ohyb kotníku/zápěstí směrem za hřbetem nohy/ruky). Vzpírání je prováděno v distálním směru (směrem od středu těla) proti pomyslnému odporu nebo proti pevné ploše. Správným nastavením aker horních a dolních končetin a vzepřením se o ně, dochází k vzpřímení trupu a k cílené aktivaci diagonálních svalových řetězců. Tato aktivace umožňuje: zlepšování funkce oslabeného svalstva, aktivaci hlubokého stabilizačního systému páteře, reedukaci správných pohybů.
Indikace
Kontraindikace
Praktické provádění
Cvičení je aktivní, je vyžadována alespoň částečná spolupráce pacienta. Cvičení vychází z vývojové kineziologie, jednotlivé cviky jsou tedy inspirovány vývojovými mezníky motorického vývoje dítěte. Začíná se od nižších poloh v lehu, postupně se přechází do obtížnějších vyšších pozic až do stoje.